Je to příběh naší největší dětské filmové hvězdy, Tomáše Holého. Projdeme spolu, krok za krokem, jeho filmovou kariérou. Je to literatura faktu? O něco méně přísná než literatura faktu, ale přesnější než běžná zábavná knížka. Něco mezi tím. Fakta o Tomášovi a o filmech jsou tak přesná, jak je jen lze po 40 letech ověřit. Na přání svého okolí se autor rozhodl zpracovat i nějaké ty veselé historky nejen z natáčení. Vybral takové, jež spolehlivě pocházejí od lidí, kteří u natáčení prokazatelně byli – protože i veselé historky z natáčení mají nepochybně svoji vypovídací hodnotu. A samozřejmě připojujeme i pár fotografií z rodinného archivu.

Knihu je možné zakoupit ZDE

Chtěl bych dál pokračovat ve sbírání materiálů a historek na téma Tomáš Holý, i po vydání knihy. Tady, na těchto stránkách budu publikovat další zajímavosti, které objevím. Do knihy se nevejde všechno a také jsem do její uzávěrky prostě nemohl vyslechnout všechny pamětníky, kteří byli „u toho“. Pokud o někom víte, dejte mi prosím vědět. Pokud znáte nějakou historku s Tomášem, která v knize není, nebo máte nějakou fotku, nebo jiné materiály o Tomášovi, ozvěte se mi. Tomáš byl opravdu jedinečnou osobností a všechny historky, fotky a další dokumenty s ním stojí za uchování pro další generace fanoušků.

To je mým cílem, nesmí zmizet s posledním žijícím pamětníkem!

Kontakt na autora

Ukázka z knihy…

Termín filmu byl ohrožen. Jana Preissová bude moci přijet až po šestinedělí, to je v polovině července. A bez ní se dají točit jen horolezecké záběry s Františkem Němcem a s Tomášem. Jestli se ještě něco pokazí, hrozí, že film nestihnou dokončit do Vánoc. Výrobní lhůty a postprodukce byly tenkrát dlouhé.

Celý týden jezdil kameraman Petr Polák s Marií Poledňákovou křížem krážem Českým rájem a hledali vhodná místa natáčení. Vhodnou chalupu ne a ne nejít. Poslední den hledání jedou po polní cestě a kameraman Polák zastavil a se zřejmým úmyslem spěchal ke křoví. Najednou vylezl a mával na Marii, aby šla za ním. Stála tam chaloupka přesně taková, jakou hledali. Teď ještě vypátrat majitele. To se jim povedlo v nedalekých Dobšicích. Majitelé ji chtěli prodat, tak je přemluvili, aby s tím počkali až po prázdninách. Byla postavená roku 1788.

Natáčení bylo tedy posunuto až na začátek července 1978. Tomáš a František Němec už jsou týden na místě. Tým profesionálních horolezců instruktorů jim dává do těla a učí je lézt na skály.

Když Marie Poledňáková dorazila na místo, Tomáš jí skočil do náručí a nadšeně vyprávěl, co všechno už umí.

„Jenom včera jsem se tam nějak zašprcnul a nevěděl jsem, jak dál.“

Samozřejmě chtěla, aby Tomáš tyhle své výroky použil i ve filmu.

Jenže druhý den začalo pršet a nepřestávalo skoro celých 14 dní. Když prší, nesmí se lézt na skály. A na ty pískovcové se nesmí lézt ještě nějaký čas po dešti, aby se pískovec nerozdrolil. Když za 14 dní přijela Jana, nebyl natočený prakticky ani metr filmu. Pak se počasí umoudřilo.

Je pěkný večer, stmívá se. Z křoví vyleze nejprve Vašek, pak tatínek. Oba musí vytáhnout maminku do kopce. Kamera se přemisťuje blíž k chalupě a Vašek se vydává na průzkum. Než se setmí, musí se stihnout ještě záběr na dvoře. Tatínek představuje zpocenou a špinavou mámu dědovi a Vašek se raduje, že má dědu. Záběry se jedou hned na ostro, žádné zkoušky. Tomáš je nepřekonatelný, vše na první dobrou.

Ráno je zle. V krku obrovský knedlík a teplota ke čtyřicítce. Jak se Marie Poledňáková večer brouzdala v mokré trávě, teď má angínu jako hrom. A jestli teď bude ležet v posteli, tak na Vánoce nebude žádný film. Rozhodla se angínu přechodit. Ploužila se po place jako duch.

Když Tomáš viděl, jak jí je zle, i jeho nálada klesla na nulu. Všechny záběry s Tomášem, které natočili ty dva dny, kdy jí bylo nejhůř, se musely později přetočit.

Tomáše Holého známe z jeho filmů jako neuvěřitelné číslo, které vypouští rybníky a ze všeho udělá náležitou blbinu. On sám ale byl velice inteligentní a citlivá bytost. Prostě se nemohl jen tak dívat, jak někdo trpí. Miloval zvířata, hlavně psy a koně. Nedělal rozdíly mezi fanoušky, fotku podepsal každému, kdo o to slušně požádal. Velice mu vadila jakákoliv nespravedlnost. Možná proto se později rozhodl právě pro práva. Až teď si Marie Poledňáková uvědomila, jak ji má Tomáš rád.

Na další den byl naplánován nejakčnější záběr z celého filmu. Maminka nachytá kluky na skále a Tomáš bude slaňovat ze skály. Na place byli prakticky všichni, horolezci, herci, Luděk Sobota měl odjet na dovolenou do zahraničí, prostě se to nedalo odložit.

Cestou na místo bavil Tomáš celý štáb. V autobusu seděl na sklápěcím sedadle pro průvodce a celou cestu nedal mikrofon z ruky. Začalo to hlášením o počasí, jak ho slyšel ráno v rádiu. Tomáš měl fenomenální paměť, vůbec se nemusel učit, většinou mu stačilo, když to slyšel jednou ve škole. Následovaly důvěrné informace o tom, kdo za kým lezl po nočním natáčení oknem. Sám sebe přitom tituloval detektiv Colombo, stejně jako ve filmu. Zvlášť pečlivě si Tomáš podával své dva tatínky. Všichni tak věděli, o kolik skutečný Tomášův tatínek obehrál v kartách toho filmového.

Na place stála sanitka. Marie se vyděsila. Proč všichni předpokládají, že se něco stane? Takový je ale předpis, u podobných záběrů musí být první pomoc. Stejně jako u ohně v divadle musí být hasiči a u filmové honičky zas dopravní policisté.

Když doktor ze sanitky viděl, v jakém je Marie stavu, tak jí vytřel krk jódem. Jako na vojně. Po tom se jí trochu ulevilo a angína se konečně dala na ústup. Rozkřiklo se, že se tu točí pokračování Velryby. Najdi Tomáše Holého bylo ten rok asi nejoblíbenější brannou hrou všech táborů na Hruboskalsku.

Filmový Dračí zub se ve skutečnosti jmenuje Skaut a stojí v oblasti Dračích skal na Hruboskalsku. Původně chtěli použít skutečný Dračí zub, který je nedaleko, ale ten je pro začátečníky v čele s drobným Tomášem příliš obtížný.

Všechny horolezecké záběry opravdu natočili oni dva, vím jen o jednom záběru s dvojníkem. Je to záběr z pohledu stojící maminky, kde vidí nahoře mávajícího a volajícího Vaška s Lubošem. To je nahradil horolezec se svojí dcerou. Když Tomáš slaňuje dolů, je to opravdu on, ale postava, která nahoře drží červené jisticí lano, není herec František Němec, ale opravdový horolezec. I v ostatních záběrech, kde jsou víc než kousek nad zemí, drží jisticí lana ve skutečnosti profesionálové, ne tatínek.

Záběr na vrcholu Dračího zubu se točil na vyhlídce u Lvíčka, kam se dá dojít normálně po cestě.

Za několik dní se točil další horolezecký záběr. Tomáš stojí dole na kameni, rozmotává lano a prozpěvuje si o horolezcích. Tatínek na něj ze shora houkl, aby mu povolil lano, a udělal krok stranou. „Stop, dobrý! Sjedeme to raději ještě jednou.“ Někdy se stane, že v laboratořích záběr zničí. Proto se kromě záběrů, které nelze opakovat, točí všechny záběry nejméně dvakrát. Dokonce i akční záběr s pošťákem a vodníkem, co mu říká Fando, se točil několikrát, k veliké radosti pana Nárožného.

Tomáš znovu rozmotává lano, znovu si prozpěvuje. Tatínek na něj houkne a udělá krok stranou. „Stop!“ Než kameraman stačil vypnout kameru, Františkovi zůstal kus pískovce v ruce. Letěl asi 7 metrů. Naštěstí horolezec profesionál zbrzdil konec pádu jisticím lanem. Dopadl dost nešikovně na kámen a roztrhl si kalhoty na zadku. Spadl v tom okamžiku, kdy měl podle scénáře spadnout. Jenže to měl padat kaskadér a ve střihu, složeném z několika menších, bezpečných pádů.

„Když po mně bude chtít režisér, abych v dabingu řval, když někdo padá, pošlu ho někam. Člověk se tak lekne, že ani nepípne,“ prohlásil, když se vzpamatoval.